Home Fotoblog Výlety a fotografie Na stopě – bělokurové v zimě

Mapa návštěvníků

Nejnovější fotografie

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

Nejnovější v portfoliu

Poslední články

Poslední pozorování

Čtvrtek, 24 Únor 2011 20:53

Na stopě – Bělokurové v zimě

Každý zkušený fotograf a pozorovatel přírody ví, že nejkrásnější okamžiky zažije, když si tzv. vychodí určitou lokalitu sám, když si najde své „vlastní“ místo, kde se vyskytuje druh jeho zájmu. Na druhou stranu si je takový člověk i vědom toho, že vychodit si takové místo znamená spoustu času stráveného venku a mnoho výprav bez jediné vyfocené fotografie, často jen nalehko na okouknutí terénu a vytipování vhodných biotopů.

Pro úspěšné pozorování/fotografování potřebuje člověk nejen kopu štěstí a mlhavou představu, že „tady někde se ten pták podle literatury vyskytuje“, musí také načíst spoustu informací o chování druhu, jeho aktivitě během dne resp. jednotlivých ročních období, typickém prostředí výskytu a v neposlední řadě také o nepřímých důkazech jeho výskytu – zde mám na mysli např. znalost hlasového projevu ptáka, jeho stop, oblíbené potravy, vzhledu vajec, peří a ano, i trusu :-).

Když mi minulý týden konečně poštou dorazily sněžnice, nemohl jsem se dočkat víkendu, který sliboval krásné slunečné počasí lákající pro výstup do zasněžených vrcholků nedalekého masívu Gullfjell. Samozřejmě jsem se tam nechystal jen na procházku, mým cílem bylo obhlédnutí horského terénu a touha najít bělokury horské (Lagopus mutus) v krásném bílém zimním opeření. V Norsku se vyskytuje ještě další pták ze stejné skupiny – bělokur tundrový (Lagopus lagopus), i ten se nalézá v oblasti Gullfjellu ale zdržuje se spíše v nižších partiích. Loni jsem pár jedinců vyplašil při návštěvě rezervace Fokstumyra v parku Dovre a to, že se nejedná o ptáka vázaného jen na horská pásma jsem si ověřil když jsem ho pozoroval přede dvěma lety na nedalekém ostrově Sotra…

Minulý víkend jsem měl ale namířeno na vrcholky hor, kde se má vyskytovat bělokur horský. V běžné literatuře se dočtete, že se jedná o ptáka z řádu hrabavých, který se vyskytuje v arktických a horských oblastech Eurasie i severní Ameriky, který se živí bobulemi a pupeny stromů a který se často zdržuje v nejvyšších zasněžených partiích horských masivů. Protože se jedná o ptáka na severu hojně loveného, lze se spoustu informací dozvědět na různých loveckých diskusích a v článcích – zejména pak jaká je nejlepší strategie pro lov – v mém případě pro pozorování – těchto krásných ptáků. Je zajímavé, že i v těch největších zimách se Bělokurové horští zdržují na vrcholcích hor – pokud zde mohou nalézt potravu, kterou jsou především výhonky, listy a semena různých travin a keřů. Mají velmi málo přirozených nepřátel – zde v Norsku hlavně orla skalního -  a tak mohou být i dost krotcí. Pokud se zhorší počasí, stahují se níže a živí se pupeny v březových hájích na úpatí hor – zde je také často lovci střílejí. Jinak preferují závětrné strany vrcholků kopců a často je lze nalézt v závětří za skálou nebo sněhovou návějí... Vybaven těmito informacemi, vyrazil jsem v sobotu ráno směrem na Gullfjell…

 

Ranní výšlap, cestu používají jen zvířata...

IMG_4651PS

 

Opět jsem nezvládl vstávání a tak jsem se dostal na úpatí hor až před devátou hodinou kdy už slunce začalo olizovat vrcholky kopců. Mrazivých 15 pod nulou v údolí se díky inverzi změnilo v příjemný chládek a během stoupání do téměř půlkilometrového převýšení jsem se i pěkně zapotil, kupodivu první test sněžnic dopadl dobře – bez hůlek a s 15-kilovým batohem jsem byl za hodinku na vrcholu. Viditelně jsem tu byl prvním zimním lidským návštěvníkem – kromě mých stop jsem pozoroval jen tlapky některé z malých šelem – snad lišky?

 

Stopy bělokurů kolem vyfoukaných ploch na vrcholku hory:

IMG_4657PS

Vždy, když  se vydávám do nového neprozkoumaného trénu pozorovat nový druh, jsem plný nejistot a vlastně ani nepočítám s tím, že bych byl napoprvé úspěšný – tato taktika se osvědčila i protentokrát – krásná cesta na zasněžený vrcholek ale nikde ani živáčka. Odměnou za náročný výstup byl alespoň krásný výhled po okolí z ošlehaného vrcholu kopce – pás zasněžených vrcholků do vnitrozemí a Atlantik v oparu na západě, největší norský vnitrozemský ostrov Osteroy na sever. A přeci,  na jednom místě, kde vítr odvál sníh až na podklad vidím dvoje stopy s charakteristickými třemi pařátky do vidličky – neklamný důkaz, že tu nedávno byli bělokurové a hledali nějakou mlsku. Stopy vedou zpět po svahu dolů a tak se vydávám tím směrem. Místy jsou stopy přerušené až mizí úplně – místo, kde ptáci přistáli, než se vydali směrem k vrcholku.

 

Nocoviště bělokurů v návěji:

IMG_4659PS

...a detail důlku s čerstvým trusem...

IMG_4664PS

Sestupuji o nějakých 200 metrů níže na úpatí hory. V návěji na závětrné straně nacházím čerstvé stopy a tři důlky -  pravděpodobně místo, kde bělokurové přenocovali – v jednom důlku je ještě nezavátý trus viditelně z rostlinné potravy – další důkaz, že tu někde musí být. Pokračuji dále po svahu dolů, přibývá obnažené trávy vyfoukané větrem na úpatí hory a cestičky od ptáků jsou stále častější, leč žádného z ptáků nevidím, vydávám se zpět k autu, sestupuji do údolí… Po cestě procházím březovým hájkem, dvě vyšlapané stopy vedoucí od bříz nahoru do kopce jsou dalším důkazem, že letošní zima je drsná a tlačí ptáky níže na svahy hor a na jejich úpatí. Krásný den! Na druhé straně údolí se tyčí hlavní hřbet masívy Gullfjellu, kam se chci vydat další den…

 

Pohled na hlavní hřeben Gullfjellu, po levé straně Gullfjelltoppen, po pravé Austefjellet - cíl nedělního výstupu:

IMG_4668PS

V neděli vstávám v půl sedmé abych začal se stoupáním do kopců ještě před svítáním. Tentokrát se pohybuji dlouho ve stínu hor a je to znát, mráz nepříjemně štípe i přes 5 vrstev oblečení, odměnou je mi, že jsem na cestě jako první, teprve po vystoupání nějakých tří set výškových metrů mě dohání první běžkař, který ale zahýbá do nitra masívu, já jdu na západ na horu Austefjellet, kde jsem během loňského července fotografoval kulíky zlaté.

 

Východ slunce za vrcholky hor...

IMG_4673PS

Svah kopce, který je v létě členitý a náročný na chůzi se v zimě mění v jednolitou sněhovou plochu, která se s pomocí sněžnic překonává mnohem snadněji. Vrcholek hory Austefjell je ledové království, studený vítr sviští a zmrzlý sníh pokrývá okolí široko daleko – nikde ani památky po bělokurech a není se ani co divit – v tomto stavu by se neměli čím živit. Kochám se výhledem po okolí a sestupuji druhou stranou kopce zpět k autu. O nějakých 300 metrů níž narážím na větrem vyfoukané plochy suché trávy – mezi dvěma takovými plochami nacházím snad 30 cestiček viditelně vyšlapaných tvory s vidličkovitými pařátky – bělokury! Mezi jednotlivými stopami jsou vidět malé šmouhy od pernatých nohou bělokurů, které si rousají při chůzi sněhovou pokrývkou, místy je vidět jak některý pták mávl křídly a zanechal ve sněhu charakteristickou stopu, připomínající sněhového anděla. Přál bych si být na tomto místě, když tu ptáci běhali a vyzobávali dobroty schované pod sněhem, tak snad někdy příště :-)

 

bělokuří dálnice na svahu hory Austefjellet

IMG_4688PS

Chcete se dozvědět něco víc o přírodě? Doporučuji tuto stránku, která obsahuje popis rázných stop, které můžete najít v přírodě:

 

tracksandsigns.blogspot.com


___________________________________________________________________________________________________

Tracking the winter Ptarmigans

Every experienced photographer and birder knows, that the best moments are those when you observe certain species in a place that has not been shown to you – photographing birds from commercial hide is option for many but it cannot really satisfy genuine naturalist. Finding such a place in the nature requires that hours and hours are spend strolling around in the new terrain, often without any photo taken and sometimes it is worth checking the place without heavy camera, just with the binoculars in your hands.

To be successful in such a quest one does not only need to be lucky but also has to read through a literature to learn about the behaviour of the animal (bird), its activity during the day and the year seasons, typical habitat as well as other hints as is the typical bird call, its tracks, favourite diet and yes – droppings :- ).

When I finally got the snowshoes last week I could not wait till the weekend to try them out on the trip to Gullfjell mountains that should host Rock Ptarmigan (Lagopus mutus). This bird with beautiful white winter plumage is regular inhabitant on the mountains slopes and tops and moreover the last weekend sunny weather promised great trip anyway. Besides Rock Ptarmigan (Lagopus mutus) Norway hosts another bird from the same family – the Willow Ptarmigan (Lagopus lagopus); this bird also inhabitates Gullfjell area but it resides lower in the valleys.

So it was last weekend when I set off the direction for Gullfjell mountains – to their tops as that is the place where Rock Ptarmigan should be found most often. In literature you can learn that this bird occurs in arctic and mountainous areas of Eurasia and North America, it resides in top parts of mountains and it feeds on birch and willow buds and catkins but it will also eats various seeds, leaves, flowers and berries. As the bird is also frequently hunted by people, a lot of information can be obtained from hunting websites – especially what is the best strategy to approach Rock Ptarmigan. Interestingly Rock Ptarmigan thrives on the mountain tops even during the winter seasons as long as it can find the scarce food lying beneath the snow cover. It has minimum of predators – especially the Golden Eagle here in Norway – and it can thus be quite tame when in contact with people. When the weather worsens the birds retreat to lower parts of the slope and feed on birch and willow buds – the birch groves are also places where the hunters are often looking for these birds. Other wise the birds prefer mountain tops and often they can be found on the lee side of the mountain or snow-banks sheltered from the strong wind blasts… equipped with this information I hit the road last Saturday morning…

Morning climb – the track used solely by animals, I was probably the first human of this winter…

As it often happens to me I did not manage quite right waking up and got on the foothill just before 9 am, almost one hour after the sunrise. The chilling valley with 15 degrees below zero changed to pleasant temperature as the sun heated up the mountain slopes and the climb up to the 400-meters elevation made me even sweat. The first test of the snowshoes went fine – without the ski sticks and with heavy 15-kg bag on my back it took me only one hour to get to the snowy top. The only tracks I could see in the snow were footprints of some beast – probably a fox.

 

Tracks of Ptarmigan around the blown spots on the top of the hill:

As always when venturing into a brand new area to watch some new species I never know what to expect, I’m full of expectations but at the same time I doubt I would be successful for the very first time – this tactics paid off last weekend again – the trip up to the mountain was beautiful but no birds seen around. The reward was amazing viewpoint from the windswept mountain top instead – chain of white-topped mountains eastwards, misty Atlantic ocean in the west and the largest inland island of Norway Osterøy in the North. But yet, there was one place that intrigued me – a grass protruding from the windblown rocky spot nearby with two rows of fork-like tracks – evidence that Ptarmigans must have been here quite recently searching for some food. The tracks leads back down on the hill and I follow them down to a place where it suddenly ands – the place where the birds have landed before they climbed up to the top.

 

Ptarmigan overnight spot in the snow-bank:

…and the detail of one pit with quite recent droppings…

I descend some 200 meters lower on the foothill. On the lee side of one snow-bank I find fresh tracks and three pits – obviously a place where Ptarmigans overnighted – one of the pit contains droppings clearly from a bird feeding on plants, another evidence that Ptarmigans frequent these areas, As I continue downwards on the slope the amount of grass increases as do the bird tracks. I still cannot spot any bird so I slowly turn my way towards the parking lot. I observe two tracks leading from the birch grove up to the hill – apparently the birds take advantage of relatively easy food available low on the slope but still tend to spend most of their time higher on the mountain slope. It was beautiful day. I’m looking at the other side of the valley where the main ridge of Gullfjell mountains rises and where Id like to go the other day…

View towards the Gullfjell mountains, Gullfjelltoppen on the left side, Austefjellet – the destination of Sundays trip on the right side

On Sunday I finally manage to wake up soon enough to be on the foothill well before sunrise. This time I’m climbing up in the shade of the mountains which really makes me feel the cold weather of this year winter – even the 5 layers I put on me does not seem to be enough to protect me from the cold. The reward of being so early is that I’m the first on the road – the place will get full of people soon as this is very popular track among people throughout the whole year. After climbing up some 300 m of elevation I turn right towards Austefjellet, the place I was photographing Golden Plovers last July.

 

 

Sunrise behind the mountain tops...

The slope of the mountain which is quite difficult to walk on in summer is now a compact plane of hardened snow that is so much easier to walk on with the snowshoes! The winter and cold wind rules on the top of the Austefjellet mountain and there is not many places where the birds could eventually find some food –the chance to observe some Ptarmigans here drops to a minimum. As the day before I enjoy the amazing lookout before I start descending on the other side of the hill towards the parking lot. Some 300 meters elevation lower I come across larger extents of wind-swept slope with grass – in between two such areas I count about 30 or so tracks that the Ptarmigans have left here some days or weeks ago. The short trails in between individual footprints are remnants of the feathers that the Ptarmigans have on their legs; sometimes I can see a strange pattern on the track marking the place where the bird waved its wings to help keeping its balance on the slope. I wish I was on this place when the birds were here, it must have been a spectacular event – watching the birds walking around and pecking out little goodies hidden beneath the frozen snow…well, hopefully one day next time I will be more lucky :- )

Ptarmigan highway on the slope of Austefjellet

Do you want to know more about the nature? Have a look at this link that contains a number of tracks and signs and that should help you to recognize what animal has left it there…

http://tracksandsigns.blogspot.com/

___________________________________________________________________________________________________

 

Aktualizováno Pátek, 25 Únor 2011 09:20
 
Komentářů (22)
  • Jirsa  - Pěkný článek

    Pěkně napsané, s úvodem naprostý souhlas. Držím palce ať je příště uvidíš a aj třeba nafotíš!

  • Jirka

    Diky Rado, uz jsem je i dvakrat zahledl, bohuzel vzdy zezadu, znda se zadari napriste nebo dalsi rok, kdy bych jim chtel zasypat zrni...

  • Martin  - :-)

    Ahoj Jirko, koukám, že si najdeš prostor na výpravy i jako otec (on Tvůj čas coby otce přijde stejně spíš o něco později ;-)
    Pěkně jsem si početl a už se těšíme na fotky bělokura ! Ne že to vzdáš !

  • Jirka

    Ahoj Martine,
    Mala je zatim mala :-) takze mam zatim dost casu pro sebe, uvidim, jak to pujde az bude vetsi abude vyzadovat vic pece z me strany. Neboj nevzdam to i kdyz je to dost obtizne...

  • Libor Jabůrek  - Pěkné

    Pěkné, originální, fajn příspěvek. Měj se Jirko

  • kurye  - kurye

    wery nice admin web site

Přidat komentář

[b] [i] [u] [s] [url] [quote] [code] [img]   

Security

Prosím=vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana